Přidat odpověď

ZERAT, mám druháka (čerstvých 8 let)a čtyřletého syna. Každý je jiný, na každého platí něco jiného a v jiném množství, ale podstata zůstává stejná. Zakladatelka se diví, že jí syn nevěří a dělá vše za zády. Tím to začíná a končí u toho, že až něco provede nebo bude mít průšvih za maminkou zcela jistě nepřijde. Tím jsem myslela to, že za by měly mít děti jistotu a přijít za rodiči i s nepříjemnou zprávou. Nebát se ho. Teď je to schovaný bonbon, ve dvanácti to bude co? ... Jen jsem napsala náš model výchovy, třeba to pomůže si udělat jiný obrázek. A upřímně si nemyslím, že je to o tom nepodepisovat úkoly nebo nechodit na rodičák. I ty dětičky potřebují zpětnou vazbu. Naopak. Syn si dělá úkoly sám, pak zkontroluji, podepíši a schůzky si také odsedím. Syn to bere jako nenucený dohled. Naopak, jsem rodič a mám za něj zodpovědnost. Jako on má zodpovědnost dělat to či ono, ani jeden svou zodpovědnost nepodceňujeme. I tak ne nevyhýbáme ztrátám kšiltovek, zapomenutí úkolu a td. Pak si nese následky. Přísnost je jistě na místě, ale aby měla efekt je potřeba nejen důslednost a trestání ale dle mého motivace a hlavně jistota,že se vše vyřeší a právě ta zodpovědnost. A vše s láskou