Přidat odpověď

Je mi skoro čtyřicet a poslední dobou se nějak plácám... před více než půl rokem jsem dostala výpověď v práci (reorganizace), kterou jsem měla ráda, bavila mě, byl tam fajn koletiv. Jsem samoživitelka (syn 9 let) s hypotékou, takže šok. Práci jsem si sice hned našla novou, ale nebavila mě. Ještě ve zkušební době jsem si našla jinou - státní správa, dokonce v místě bydliště a myslela si, že mám konečně štěstí. Ale opak byl pravdou. Samotná práce OK, ale strašný kolektiv a hlavně šéfka, která mě od začátku nemusí a ať dělám co dělám, všechno je špatně a ničím se jí nezavděčím. Dokonce mi řekla, že se mnou není spokojená a že si mě tam po zkušební době asi nenechá. Ale víceméně mi přiznala, že jsem jí nesedla lidsky. To se sice může stát, ale po pracovní stránce se fakt snažím a dřív jsem nikdy v práci problémy tohoto typu neměla, vždy se mnou byli nadřízení spokojení. Takže jsem zase tam kde jsem byla - strach jak to bez práce zvládnu finančně, navíc klesající sebevědomí... Na druhou stranu, ráda bych to všechno využila k nějaké změně. Pracuji roky v administrativě a už mě nebaví dělat jen někomu asistentku, ráda bych něco "svého". Hodně ráda bych dělala něco s lidmi, dětmi. Nemám pro to ale správné vzdělání ani praxi, což se bojím, že ve 40 je celkem handicap. Na internetu jsem našla pod MŠMT rekvalifikační kurz na péči o děti 3-15 let, ráda bych si ho udělala, ale stojí skoro 10.000, což je pro mě celkem hodně peněz a jistotu, že mě někdo zaměstná v oboru, stejně nemám... Nechci vypadat jako ufňukánek, jen je toho na mě poslední dobou nějak moc a ráda bych znala vaše názory, příp. rady a tipy, jak z toho začarovaného kruhu ven. Třeba si tím někdo z vás prošel. Děkuji.