Přidat odpověď

..a tím bych chtěla dát za pravdu některým zdejším diskutujícím, které si libovaly, že dětem už je 18. Já jsem si říkala, že zas tak moc se přece nemění. A když se to stalo u mě, tak jsem pochopila, na jednu stranu se nezměnilo nic, na druhou hodně. Najednou už nemám tu zodpovědnost za druhého člověka, která mě ubíjela, teď už je to na ní a snad má dobrý základ, já se o to starat nemusím, skvělý pocit
Jen doufám, že tu volnost ocení, i když podle jiných je držená zkrátka, těžko říct. Mně moje máma do všeho mluvila do 30, než jsme se vzbouřila a vzala to za blbý konec, sestře do všeho mluví dodnes, já k dceři přistupuji jako k dospělé a za sebe zcela odpovědné, do doktorů už jí třeba nemluvím vůbec, do výběru školy taky ne...