Přidat odpověď

Já si nevybavuju, že by naše polárkáče byly příšerné. Mně nechutnala akorát Polárka nebo Polárkový sníh či co to bylo v tom povoskovaném kelímku se symbolem vločky. Jinak klasický polárkáč mi chutnal. Rondo už trochu míň, protože mi nesedlo spojení s marmeládou, ale Duo v papírovém obalu mi opět přišlo docela dobré. Kornouty Pierot a Kolombína taky. Jasně, že po Revoluci přišel s Algidou i šok - Magnum (myslím tehdejší Magnum, ještě smetanové, nešizené a obrovské) si člověk užil, ale měl co dělat, aby je zmohl, a pak ještě půl dne trávil. Cornetto ("Cornetto sladké srdce má") bylo taky fajn. Ale já asi nejsem ten pravý zmrzlinový fajnšmekr, protože jsem vždycky byla nadšená i z obyčejného karamelového poháru ve Vodičkově ulici.
Asi to bude jen tou nostalgií po dětství v osmdesátkách. Ale na "osmdesátkového" Míšu si sáhnout nedám, to byla dokonalá zmrzlina