Přidat odpověď

Berengarie,

jenže tohle celý vůbec není o příjmení, ale o vzorci řešení konfliktů.

Protože je sice vcelku jedno, jestli se dítě jmenuje Vonásek po tatínkovi nebo Vopička po mamince, ale zatraceně není jedno, pokud si jedna strana prosazuje, aby bylo všechno po jejím, a kdyby to tak nebylo, znamenalo by to rozchod.

To vlastně znamená, že ten dotyčný má toho druhého na háku a vydírá ho (když nebude po mém, tak se rozejdeme), a ten vydíraný má z nějakého důvodu z toho takový strach, že se radši podřídí a ve všem vyhoví, jen aby s ním ten druhý zůstal.

Jak může vypadat soužití lidí s tímto nastavením, to si asi každý dovede představit.

Takže pro mě to není o tom, že je tak důležitý to jméno nebo ta svatba obecně, ale o tom, že mi partner dává najevo, že něco, co je důležitý pro mě, je jemu úplně u zadku a já jsem mu taky úplně u zadku, protože když nebude po jeho, tak není ochoten se mnou být - a nevím jak kdo, ale já bych na něco takového nebyla ani trochu zvědavá.