Přidat odpověď

Jak přežít neporadím, taky je mi z toho nanic už předem

Před dvěmi lety jsme jeli nanoc a s manželem se shodli, že už nikdy více. Naše děti totiž v autě nespí, možná trhaně nastřídačku po chvilkách, v mezičase mají neustále řev a problém že někdo na někoho sáhnul apod. Takže po takovéhle noci jsme k moři dojeli na pokraji psychických a fyzických sil, oba nevyspaní páč v řevu se fakt spát nedá a děti v plné polní mazaly k moři. Naštěstí jsme se trochu dospali v polední siestě, spali jsme všichni 4hodiny

Minulý rok jsme vyjeli nad ránem a jeli přes den a bylo to vyhovující pro všechny, všichni jsme se alespoň pár hodin vyspali, dokázali jsme se ubytovat před siestou, takže ještě jsme si dali spánek na místě. Párkrát jsme teda cestou zůstali stát v nějakých kolonách, cesta se nám prodloužila o dvě hodiny. Ale neječelo se tak v autě