Přidat odpověď

Pulko psa, já jsem se zase ze své oslnivé kariéry (nic ohromujícího, ale hodně jsem pracovala, hodně cestovala, strašně mě to bavilo, ale neuměla jsem odpočívat, strašně mě moje práce bavila a nikdy by mě nenapadlo, že bych prostě byla jen tak doma s dětmi a nepracovala u toho) najednou stala mámou na plný úvazek a byla bych jí klidně ještě dva roky, ale naše poslední dítko den co den pláče, že chce také chodit do školky a hrát si s dětmi a když přijdeme na hřiště tak si vzdychá, že jsou tam děti malé a nerozumějí ji a neumějí si s ní hrát tak, jako bráškové. No, snad se ve školce dostane mezi trochu starší děti, jinak by mohla být zklamaná a tak si nechávám rezervu ještě příští rok se budu věnovat více méně dobrovolnictví. Prostě taková pozvolná příprava, aby si začali všichni zvykat, že prostě nejsem některé dny doma a mám nějakou povinnost, někdo na mne čeká. Zkoušela jsem v březnu skočit do starého zaměstnání a byl to měsíc hrůzy, protože ve středu jsem bývalému šéfovi slíbila pomoc na projektu, v pátek přišel jeden syn s horečkou ze školy a v úterý byli a v horečkách celá rodina. Tři týdny noční můry pro všechny. Projekt jsem dokončila, ale fakt to nebyla pohoda. Naštěstí nám současný model vyhovuje včetně manžela.