Přidat odpověď

Tuten, u nás asi sehrála roli celkově šťastná shoda různých okolností...já jsem se vracela do své původní práce přesně v jeho 3 letech, od září (tedy od 3,5) jsme měli v podstatě už zařízenou běžnou školku, ovšem v létě jsem viděla, že to prostě nedá, takže klasickou MŠ jsme zrušili, babička hlídala (ale právě díky tomu dlouhému a krátkému týdnu, nemusela každý den, ale vlastně jeden týden to byly 2 dny a druhý 3, o víkendu byl už doma manžel...v těch 3,5 začal chodit jednou týdně na dopoledne do soukromé miniškoličky, kterou zrovna ten rok otevřeli pár ulic od nás a byla naprosto super, dělali i příměstské tábory v létě...takže jedno nebo později dvě dopoledne byl tam, takže babičce se zase trochu ulevilo...a další školní rok nastoupil do té speciálky, ale stejně tam byl jen do oběda, asi po půl roce tam jednou nebo dvakrát v týdnu spal....Bez babičky by to bylo asi dost složité, mohla by sice ještě pomoci moje mamka, ale ta prodělala onkologickou léčbu, když Jiříkovi byl rok a čtvrt, takže by to na ní možná bylo dost náročné, navíc bydlí na druhém konci města....krátkodobě bychom asi zvládli i to, že bych byla chvíli doma, třeba jen s nějakou brigádou, ale trvale určitě ne....