Přidat odpověď

Téma, které možná některé z vás zažily na vlastní kůži, jiné o něm neslyšely a někdo třeba poradí.
Téma ne moc vážné, ale zase jak pro koho.

Návštěva známého v malém panelovém domě začala vystoupáním do třetího patra. Tam už má paneláček střechu nad schodištěm prosklenou. V létě se na chodbě daří subtropickým rostlinám, neb teplota stoupá do závratných výšin. Prakticky je na chodbě tepleji i v zimě, takže tu přezimují muškáty a jiné balkonové trvalky. Mohlo by se tady žít pěkně, ale....
Jak tak jdete kolem dveří nájemníků, nechápete, proč mají před dveřmi x párů špinavých bot a pantoflí. Nemají doma botník? Chystají se hromadně obuv čistit? Sotva.
V posledním patře pod skleněnou střechou na vás ovšem čeká lahůdka. Soused opět před své dveře postavil igelitový pytel s odpadky. Obouvá si právě boty, bafne pytel a zamíří s ním k popelnicím? Nikoliv.
Pytel se i po čtyřech hodinách vesele zapařuje za sousedovými dveřmi a smrdí už i o patro níž.
Jak mi bylo řečeno, tohle se děje x krát týdně a soused nereaguje ani na slušné prosby. Dokonce po nich začal být sprostý a známého urážel. Byty v paneláku jsou v soukromém vlastnictví a pár majitelů se zřejmě musí nechat terorizovat zápachem a neohleduplností některých sousedů?
Ostřejší povahy by odpadky vysypaly na sousedův práh, ale můj známý je trochu jiná kategorie.
V každém případě je z chování svých spoluobčanů velmi znechucen, ale nemíní se nechat zahnat do kouta, přesněji řečeno do trvalého smradu.
Máte někdo podobné zkušenosti?
Já kdysi bydlela v panelovém domě ve Vídni a takové asociální čuňátko se mezi nájemníky nevyskytovalo.
Jde v ČR o panelákový folklór? A jak tuhle situaci řešit?