Přidat odpověď

Hah

A jaké je tedy podle tebe rozumné množství aspartamu, brilantní modři, glutamátu či dusitanu sodného...?

Taky tak docela nechápu, jestli a proč mají lidi potřebu mluvit jiným rodinám do toho, co jedí, jestli to třeba s nimi tzv. "myslí dobře"...? Taky jsem před pár lety nevěděla, neřešila éčka a žila v blažené nevědomosti, že kdyby snad byla škodlivá, tak by je zakázali... a možná mě pár nevyžádaných rad nahlodalo a začala jsem se zajímat. Ono záleží, jak se to podá, jestli se poví "Vy jíte takové sračky." nebo spíš "Děkuju, ale my to nejíme, protože..."

Nedávná debata o tom, jak budou nebohé děti trpět tím, že jim matka motá hlavu svým odporem k masu, mi přišla tak nějak tragikomická. Měla jsem dojem, že se do ní trefují hlavně takoví, co nemají problém s majoritními stravovacími návyky a la klasická školní jídelna - knedlík s omáčkou a kusem masa (=nutričně chudá bílá mouka, průmyslově zpracované mléko, stopové množství zeleniny plné pesticidů a stopové množství bílkovin v záplavě nasycených masných kyselin z průmyslového velkochovu). A to se ještě aspoň jedná o teplé jídlo ze základních surovin (pokud se omáčka nepřichutí nějakým magi s glutamátem). Což teprve různé cukrovinky a pochutiny, občas vezmu do ruky něco nového, začnu číst složení a většinou to s odporem vrátím zpátky do regálu. Zrovna dneska - jakési preclíky - L-cystein, blé - to přece není jídlo, a žádné rozumné množství z toho to jídlo neudělá. Nejsem kanibal. A jestli to někdo jí, protože neví, co to je, neznamená, že nejí sračky (i když takhle natvrdo bych mu to neřekla).