Přidat odpověď

Povyprávěj své dětství a poměry nějakému psychosomatikovi, já to přece nemůžu vědět.

Můj táta umřel na rakovinu rok a půl poté, co ho propustili z milované fabriky (před tím ho opustila máma, taky byl celý život v roli hodného obejdy, jeho vlastní matka celý život zdůrazňovala, že jeho starší bratr je lepší. Nebylo by na tom nic tak mimořádného, ale jeho to neskutečně žralo.

Jiný člen rodiny umřel na rakovinu po pohnutém životě, který obsahoval sňatek z donucení, situaci, kdy jeho nemilovaná žena (psychicky nemocná) zabila jeho synka, a po dlouhém neuspokojivém vztahu s matkou dalšího dítěte, kterou rodina nepřijala. Do hlavy jsem mu neviděla, ale asi se v něm něco prát mohlo, ne?

Moje kamarádka umřela na rakovinu v pětapadesáti poté co byla 10 let vdova a před tím 10 let dochovávala chlapa s nějakým záhadným plicním onemocněním a po celou tu dobu byla na všechno vlastním rozhodnutím sama (aby neobtěžovala a nebyla nic dlužná), na hubu padala a moc radosti neužila.

Proč umřel malinký Venoušek na leukémii (cca 40 let nazad) nevím, pamatuji si, že na něm maminka nevýslovně lpěla a ustavičně mu říkala, aby nedělal to či ono nebo umře..

Jedna náhoda vedle druhé..

Znám lidi, co rakovinu zdolali a jejich mentalitě (sebepřijetí) to také odpovídá.