Přidat odpověď

on o nich ani neví, poslední dobou ani neví o mým zdravotním stavu, ,,trochu,, se to sype a už vidím ten výraz, kdybych mu to řekla. on by asi i strach tak nějak měl, ale spíš tak nějak o to, jak to bude fungovat, když bych šla na operaci a tak. takže mlčím a neřeším, vlastně sem mu už přestala říkat většinu věcí, abych krom toho štěkání nebyxla ještě ,,potížistka,,. takže jo, dělám ze sebe dobrovolně otroka a ještě se u toho snažím tvářit šťastně, ale přitom já nechci abych byla šťastná jen já, ale i on, ovšem mám dost strach, že cesta k tomu každýmu z nás vede jinudy