Přidat odpověď

Monty,
já teda znám většinu lidí, kteří právě díky hře na nástroj získali úplně jiné obzory. Můj kadeřník hrál celé dětství na housle. Hraje i dnes, zhruba 1x týdně a taky společně se svým synem. Sám mi říkal, že kecy klientek v kadeřnictví umí z hlavy vypudit jen díky houslím.
Můj manžel usedá celkem běžně k elektronické kytaře. Když ho celý svět naštve, tak mu jeho kytarové improvizace přinášejí úlevu. Znám celkem dost špičkových manažerů, kteří si i na stará kolena platí soukromého učitele a svoji hru stále zdokonalují. Proč to asi dělají? Mně je to jasné, tobě nikoliv.
Manželův dospělý syn hraje na violoncello a saxofon, jeho přítelkyně na violu. Muzicírují po večerech, přítelkyně hraje v amatérském orchestru a jezdí s ním po Evropě, když jí dají v nemocnici volno.
Jeden náš děda díky hudbě a hře na piáno žije i v pokročilém věku společenským životem. Bez hraní by tady už asi nebyl. Je už dlouhá léta vdovec, má tři kapely a hraje cca 7x měsíčně. Kromě toho, že hraním vydělá slušné peníze, je mezi lidmi, stále má motivaci žít a něco nového se učit. Teď si bude v 78 letech kupovat nové klávesy.
Takto bych mohla pokračovat. Sama kolikrát večer usedám ke klavíru a ztrácím pojem o čase. Je úžasné ocitnout se na chvíli v jiném světě, ve světě tónů, které sám vytváříš.