Přidat odpověď

Monty,

tak to se mýlíš.

Já moc dobře zpívat neumím a nejstarší holce to vadilo už jako miminu. Takže já s dětmi nezpívám.

Ve sboru se nejstarší naučila techniku zpěvu, to by ji nedokázal naučit ani muž, který zpívat umí. Sbor dá něco, co hudebně nevzdělaná rodina ani škola dát nedokáže. Mám 4 poměrně značně hudebně nadané děti a ten rozdíl mezi tou, co do sboru chodí, a těmi ostatními, je diametrální.

Já bych třeba děti naučila dobře střílet, nevím, jestli lépe než na kroužku v DDM, ale dobře určitě. Ale už bych je třeba neměla možnost vozit po závodech, protože nemám, jak se o nich dozvědět (funguje to přes organizace, musela bych být někde registrovaná jako oddíl nebo klub), a hlavně...ono je to, na rozdíl od té hudby, nezajímá...takže smůla, sdílení zájmů s maminkou se nekoná .

No a podobně by dopadly se zumbou (neumím), s volejbalem (i při počtu 6 je nás málo), softbalem (totéž), bedmintonem (neumíme a nemáme k dispozici kurt). Na nástroje je také hrát nedokážeme naučit, muž sice umí vyloudit ty správné tóny na cokoliv, co se mu dostane do ruky, ale hrát jako hrát prostě neumí. A já tuplem ne.

Jediné, co můžeme svým dětem nabídnout z toho, co baví nás i je, jsou společenské hry a pingpong. Tak na to na kroužek nechodí .

Jo a ještě taková věc, která tu asi ještě nepadla, ale u nás je dost znát....naše holky mají jen málo společných zájmů....zejména, když byly menší, tak u většiny činností by to znamenalo, že pokud bych se v něčem věnovala jedné, musely by se toho účastnit ať už aktivně, nebo pasivně, i ty ostatní. Pokud byla každá na svém kroužku podle svého zájmu, neprudily ty ostatní, že je to třeba nebaví...a ušetřilo to čas právě pro to, co bavilo všechny.