Přidat odpověď

zajímavé téma, my oslovování řešíme v rodině už víc než tři roky(tedy my s partnerkou máme dávno vyřešeno, ale její rodina má stále problém )od té doby, co jsme očekávali našeho synka. Domluvily jsme se, že nám bude oběma říkat maminko(mami, mamko vcelku jedno jak)a až nabere rozum, tak se sám rozhodne, jestli mi (jako nebiologické mamince) bude chtít říkat raději jménem. Malý (3 r.) to bere naprosto v pohodě, oslovuje nejčastěji maminko, mamko a pokud jsme přítomny obě, tak občas maminko Miky, nebo maminko Janečku, aby nás odlišil. Moje holky mi říkají většinou mami, i když ta mladší občas pubertálně matko!!! , pokud chce zdůraznit, že mne momentálně nesnáší . My o sobě navzájem mluvíme jako o maminkách a tatíncích(jdi za maminkou... vyřiď tatínkovi...), holky říkají svému tatínkovi tati a prcek tomu svému tatínku, nebo taťko.