Přidat odpověď

Filipe,
to je právě ta otázka.
Gaussova křivka se okecat nedá, tudíž nemůže být v populaci tolik nadprůměrně inteligentních lidí, kolik je gymnazistů (někdejších či stávajících).
Když si vzpomenu na svoje spolužáky na ZŠ, tak ti podprůměrní odešli na pomocnou školu během prvního stupně. Ti, co zbyli, se od sebe lišili pouze zaměřením (někomu šly lépe předměty typu matika, fyzika, chemie, někomu jazyky, dějepis, přírodopis) a snaživostí. Ti snaživější dřeli, aby měli dobré známky i z toho, co jim až tak nejde. Ti méně snaživí se spokojili s trojkou, někdy čtyřkou, protože jim to nestálo za to. Fakt bych si netroufla říct, že ti s lepšími známkami za cenu šprtání byli "chytřejší". Byli jistě ambicióznější ve smyslu plánování dalšího studia, ale spíš díky rodičům než kvůli sobě samým. Děti vysokoškoláků s "postavením" byly doma víc cepované a víc nucené k učení. Nic víc v tom nebylo a neřekla bych, že je to u dnešních dětí jinak. Jen je asi vyšší tlak ze strany rodičů na známky a na studium, protože nemít vysokou školu je dneska brané jako větší ostuda, než před 100 lety tři nemanželské děti.
Sama mám zcela neambiciózní dítě s vyhraněnými zájmy. Představa, že ho doma nutím šprtat nad rámec učiva ve škole jen proto, aby se dostal na gympl a nebyl mezi nějakými vybájenými "blbci na základce" se mi příčí. A pokud jsou tam děti, které doma podobné názory slyší a přejímají je za své, tak by tam byl velmi nespokojený a velmi neoblíbený (to druhé by mu ovšem bylo jedno).