Přidat odpověď

No a má smysl diskutovat s někým, kdo není schopen a ochoten připustit, že se jedná jen o jeho interpretaci? Nebo s někým, kdo neakceptuje, že neragumentuju, že moje účast v diskusi je motivována jinak? Souhlasím s tebou v tom, že srovnávat, koho má dítě radši, je nesmyslné, a posílat je bydlet jinam, je nešťastné. Ale já to prostě od začátku vidím jako pokračování nějakého dění, a navíc vidím problém tam, kde ty zřejmě ne - ona nemá domov, soukromí, klid. Má jen ty dvě děti, a to dítě, které umí mluvit, dokola básní o tom, kdo jí ten domov a klid bere. Myslím, že si jen málokdo z nás dovede představit její zoufalství. A zoufalí lidé potřebují, aby je někdo empaticky podpořil, ne jim racionálně vysvětlil, že jsou zaujatí, řeší blbosti a srovnávají nesrovnatelné (což i může být pravda).