Přidat odpověď

Jitule, z tvého úvodního příspěvku cítím, že největší a základní problém je společné bydlení s manželovými rodiči. A protože je to pro tebe citlivé téma, upozorňování na ně tě o to víc zasáhne. Podle mě vnímáš tchánovo (a dceřino) aktuální chování mnohem víc vyhrocenně, než kdyby probíhalo v jiných kulisách.

Nejjednodušší rada je samozřejmě se pokusit odstěhovat, což není určitě snadné a brala bych to spíš jako cíl, kam směřovat. Teď hned bych se snažila si v sobě rozklíčovat, co z tchánova chování dceři prokazatelně škodí nebo co ti jako matce skutečně vadí. Tady bych byla nekompromisní a tchánovi nastavila pevné hranice - buď s tím přestane, nebo k němu dcera nebude chodit, příp. jen za tvé přítomnosti. Musíš být ale úplně vnitřně přesvědčená a silná, tohle on z tvého chování pozná. A pak musíš být připravená ustát jeho provokace a naschvály, s klidem si prostě trvat na svém. On s tím pak přestane, až uvidí, že to nepadá na úrodnou půdu.

V případech, kdy se k dceři dle tvého názoru chová ok, bych jejich vztah podporovala.

A myslím, že by ses neměla nechat zasáhnout tím, co dcera říká - ber to tak, že má dědečka ráda, což je skvělé, ne? Vůbec to neohrožuje tvou pozici matky, ta je jedinečná.