Přidat odpověď

Jo, děti chtějí pohodu, porozumnění, povídání si a společné hraní a každodennost a péči o ně berou jako samozřejmost, nechápou, že to zabere spoustu času, když navíc rodič třeba ještě pracuje. Bohužel, i matky jsou jen lidi.

Jinak teda závěr té tvé psychiatričky či psycholožky je poněkud zvláštní vzhledem k tomu, že je tvůj syn autista. Ty potřebuješ pomoci a ošetřovat, pak možná můžeš něco víc dělat ve vztahu k tvému synovi, pokud je to teda opravdu potřeba. A bacha na psychology a psychiatry, někdy z nich lezou strašný kraviny, zažila jsem u závislostí a poruch přijmu potravy.