Přidat odpověď

Ještě jsem se nerozhoupala k tomu zásadnímu kroku, ale o něčem podobném uvažuju. Nakonec to vidím pro sebe jako jediné možné řešení "kariéry". V původním vystudovaném oboru se nechytám, v tom druhém už taky moc ne, navíc nechci, opravdu už nechci pracovat přímo s lidmi (myslím klienty) a v nějakém soutěživém kolektivu "mladých a schopných", nakonec tam by mě ani nevybrali.
Jen bych nerada někam na pokladnu, to je moc exponované lidmi, ani na pás na směny.
Vlastně jedině zbývá něco, co se dělá individuálně a s kolegy se může komunikovat, jen když je nálada. Třeba zahradnictví. Ale to zas je popravdě velký propad oproti vzdělání.
Tak zatím setrvávám v tom, co spíš neumím a jsem v tom neúspěšná, než že by mi to tak štvalo, ale je fakt, že když už se něco úspěšně realizuje, jsem v hrozném stresu, že to skýtá větší jednání s lidmi a že udělám chybu...