Přidat odpověď

Ano, z kanclu a školství jsem utekla do montovny dílů pro auta. Říkají tomu "výroba v taktu" a jsme honosně "operátoři výroby"

Ohromná úleva psychicky, fyzicky šílená únava, peněz o trochu míň. Jsem tam skoro rok a už se začínám rozkoukávat a cílit na postup výš, práce stejná, ale k tomu vyplňování papírů a odpovědnost za kus výroby a vedení party operátorů. Asi si mozek odpočinul a začíná zase fungovat.

Ze začátku jsem nic neřešila, jen stála a dělala co se řeklo, teď už mi začíná vadit být úplně na konci potravního řetězce, šéfstvo na nás kouká na všechny jako na zmetky, kteří jen hledají jak tu práci odfláknout, naprosto přehlížejí, že někdo maká a někdo se jen veze, trochu demotivující.

A zjistila jsem, že se mi líbí práce na směny, vyloženě si užívám noční a odpolední. Sova schovaná ve mně pěkně roztáhla křídla a vyletěla do světa. Jen mě na odpolední mrzí, že málo vidím dítě.