Přidat odpověď
Moje děti kolem jednoho-druhého roku byly nejspokojenější, když se mohly svobodně někde popelit, na písku, v trávě, doma na koberci, něco si přendávat, přelívat vodu, sypat písek, kostky, zkoumat hodinu jeden kamínek nebo si popobíhat od jedné věci ke druhé. Nevím, proč bych jim to nedopřála.
Jako předškoláci už zvládaly dětské pořady, kina divadla, přiměřeně k věku, v šesti letech dcera zvládla Vánoční zpívání v kostele, kdy nebylo ani místo k sezení, ale bavilo ji to, v jedenácti se mnou byla na operetě, zcela v pohodě.
Předchozí