Přidat odpověď

Mandelinko - óóó, jak mi mluvíš z duše!
Tohle jsem nechápala nikdy!

Je tolik akcí, které lze absolvovat s malými dětmi, ale proč má probůh dvouletý prcek poslouchat hodinu něco o tom, kdy a kým byla vytvořena židle v interiéru nějakého zámku nebo proč s nimi obecně někam, odkud není úniku.

Jednou jsem se ptala mé sestřenky, které bylo při prohlídce hradu naznačeno průvodkyní, ať to dítě nechá venku pohlídat tatínkovi (bylo to hned na začátku) a ségra se urazila a odešla i s dvouletým dítětem z prohlídky.
Na dotaz, proč ho táhla s sebou, mi odvětila, že (dejme tomu) Pepíček chodí všude s ní a nikdy neměla žádný problém, a že přece nemůže být bez maminky a venku by řval (takže je lépe, když řve vevnitř).

Totéž s restauracemi - pokud mám nervózní mimino nebo nevycválané dítě, nelezu aspoň do interiérů, ale setrvám na zahradě nebo v nějaké oddělené místnosti, protože můj joštomilý bobeček fakt nikoho nezajímá a jeho zvukové projevy a motání se po hospodě už vůbec ne.

Přesto s dětmi absolvujeme leccos, včetně těch hospod, ale snažíme se jíst venku (pro tyto účely máme i oblíbenou restauraci - po prázdninách bude v Ano, šéfe!, dostali 2 hvězdičky - kde nám naservírují, co nás napadne, ven i v únoru)

Protože cestujeme hodně, sem tam samozřejmě dojde k nehodě - třeba letos děti sejmuly zezadu číšníka (venku na rozsáhlé zahrádce), který nám nesl pití.
No, byla jsem rudá až na pr... a pak říkala příteli, že to máme za tu žlučovitost vůči rodinám s joštimilými bobečky

Jen jednou jsme museli absolvovat prohlídku hradu, tehdy ještě s jedním, ani ne dvouletým dítětem.
V Rakousku mají hrad, kolem něhož jsme léta jezdili k moři a já 12 let toužila se tam podívat, až jsem si dupla, že chci teď hned, v létě.
Na prohlídku že nepůjdeme, ale rozhlédneme se po panorámatech.
No, smůla - z hradního nádvoří nebylo vidět nic, kromě hradu, takže jsme v rámci panorámat nastoupili na prohlídku, ale dítě naštěstí v plínách a pytlík medvídků v ruce, takže to šlo ukočírovat bez jakékoli nehody