Přidat odpověď

Škrabu.
Když to po mě má někdo číst, dám si trochu záležet, dětem píšu vzkazy téměř výhradně tiskacím (a jsou to už velké děti), aby se nemohly vymlouvat, že úkol nesplnily, neboť nerozluštily.
Nemám dysgrafii, nejsem přeučený levák, jsem netrpělivá, nebaví mě si s psaním hrát.
Děti to podědily po mně asi :), krasopis nemá ani jedno.
Když děti začaly chodit do školy a učily se klasické psací písmo, překvapilo mě, jak je složité, už jsem od své první třídy zapomněla. Záviděla jsem pak kamarádčině dceři, že na její škole učila psát písmem Comenia Script, ale prý se od něj ustupuje...?

V prvním ročníku zdravky vyšlo najevo, že jedna z nás má hezké, zajímavé písmo. Některé spolužačky nad ním zaplesaly a pravily: to mě musíš naučit! V duchu jsem si ťukala nad takovým požadavkem na čelo, nevěřím, že jde vlastní písmo až tak přetvořit.