Přidat odpověď

My jezdili vždy tak, abychom byli na místě později odpoledne, vždy jsme jeli přes nějakou agenturu a jejich kanceláře nemívají odpoledne otevřeno dříve jak ve tři, spíš později. Pro nás to tedy znamenalo vyjíždět kolem půlnoci.

Muž šel spát odpoledne a vstával v noci těsně před nakládáním a odjezdem, já balila třeba týden předem, takže před odjezdem jsem řešila už jen poslední detaily a věnovala se dětem. Máme sůvy, takže do desíti vydržely bez nějakého přemáhání už hodně malé, udržet je v den odjezdu o něco déle nebyl problém.

Řídil vždy jen muž, já první část cesty spala, později jsem měla "funkci" udžovače pozornosti. Děti v autě nespaly nijak dlouho, ale celkem bez problémů jsme zvládali i nějaké to stání v kolonách. Zásadně jsme tedy měli do auta nočník (hlavně kvůli těm zácpám, ze kterých nebylo úniku) a zásoby pití a jídla.

Zpět se vyjíždělo dopoledne a dojíždělo v noci, což bylo o něco lepší.

Vozili jsme i pejsky, takže někdy byl spíš problém kvůli venčení než kvůli dětem, ale celkově se ty cesty daly zvládnout.