Přidat odpověď

Muderko,
já jsem si doma netroufla sníst nic, kvůli čemu by byly kecy. A ony byly tak nějak kvůli všemu. I když jsem snědla něco povoleného, byly řeči typu "už zase žere". Nadváhu jsem tehdy neměla. Dneska ji mám v řád desítek kilogramů, protože k jídlu jsem si vytvořila nezdravý vztah, že je to něco odepřeného a nedosažitelného, ale zároveň poskytujícího příjemné pocity. Ale časem se ukázalo, že namísto lásky a přijetí se to žrádlo dá koupit a ani to moc nestojí.
Sestra se k tomu postavila jinak a na rozdíl ode mě je spíš na to sladké, takže jako malá taky kradla bonbony. Asi ve školce, nevíme, ale schovávala si je za postelí a přišlo se na to při úklidu. Nebyly to bonbony z domácích zdrojů a bylo jich celkem dost. Kupodivu v jejím případě to prošlo lehce. A prošlo lehce, i když si "odklonila" nějaké peníze, které ležely volně na stole, to už byla starší. V kriminálu neskončila a vede šťastnější život, než já, i když tedy pořád myslí v první řadě na sebe a využívá dost ostatní, ale nakonec, proč ne, když se nechají.