Přidat odpověď

No tak my jsme spolu necelý rok, přesněji 10 měsíců. Měla jsem velké obavy jak přítel rozdýchá mou autistickou dceru. Skoro jsem ho odrazovala, vykládala mu natvrdo, co všechno dělá a nedělá atd. :D nedal si říct. Dceru bere normálně s klidem, syna zbožňuje. Furt mají hlavy u sebe studují nějaké encyklopedie, vypaluje mu DVD, když jdou do obchodu tak mu pořád něco kupuje, říkal, že si ho strašně užívá, že jeho vlastní synek není tak spontánní, je nemluvný a odtažitý. Já jsem až říkala, když máme na víkend jeho syna, že mám strach jestli mu to není líto, měla jsem na to téma s ním rozmluvu......Co se týče přítelova syna tak je mu 12 a je to opravdu netypický puberták. Vůbec neodmlouvá není drzý, je strašně hodný. Jeho život je počítač. Je extrémně zakřiknutý, špatně si zvyká na cizí prostředí, má rysy AS (potvrzené čerstvě od mudr). Beru za úspěch, když si se mnou povídá, vezme si ode mě upečenou buchtu, s jídlem má totiž problém ale perfektně se zlepšuje, mám radost. Říkali jsme si s přítelem že máme hodný děti, žádný naschválníčky a záškodníky. Když byl teď syn týden u babičky tak přítel furt dorážel kdy už pro něj pojedu že se mu stýská :D a furt se ptal jestli volal a co říkal :D v práci vykládá jeho srandovní hlášky a má tam početný fan klub :D