Přidat odpověď

Je rozdíl mezi hlukem a hlukem... každý má nastavenou laťku jinak.
Obecně bych se držela toho, že každé místo má svou běžnou úroveň hluku a je žádoucí ji dodržovat. Vážně nevím, proč mám po cestě z práce, unavená a přetížená celodenním hovorem, poslouchat v tramvaji vřeštící a hýkající dětičky. Proč bych si nemohla v klidu poslechnout průvodkyni na zámku, kde jsem si zaplatila 200 kč vstupné, ovšem pro uřvané dětičky nerozumím ani slovo, nemluvě o neustálém opakování, že za ty provazy se vážně nesmí a na tu židli si prostě sednout nemůže. Proč si člověk nemůže užít večeři v restauraci bez toho, aby mu cizí dítko okopávalo židli a pokoušelo se strhnout ubrus. Proč mám v kině poslouchat hlasité děti a nechat si sypat popcorn do vlasů.
Jen proto, aby ty nebohé dětičky měly dostatek možností vyrůst v bezohledné dospělé, kteří čekají, že se z nich svět posadí na prdel? Aby se naučily, že pokud něco chtějí, mají na to právo? Že jejich potřeby jsou nadřazené potřebám všech ostatních? Prostě NE. Moje svoboda končí přesně tam, kde končí svoboda druhého. To je zásada, kterou vyznávám a kterou učím i své děti.
Ani maminky na dětském hřišti nebudou tolerantní k někomu, kdo si tam přivede pitbula na volno. Myslím, že ani chlapík s láhví vína a cigaretou v koutku je nepotěší.