Přidat odpověď

Já neříkám, že někam děti patří nebo nepatří - je to jen reakce na usměrňování dětí. Také neříkám, že s podobnými situacemi mám osobní problém - vzhledem k tomu, že obvykle jsem schopna se proti těmto situacím ohradit (kromě zámku, teda, to jsem si přetrpěla... jo k té restauraci-to jsem byla jen svědkem, dítko se pohybovalo volně po restauraci, kopalo do židlí, tahalo za ubrusy, u jednoho stolu se dožadovalo chleba z ošatky, k nám tedy nedošlo, podle muže se bálo mého pohledu Jde mi o to, že rodiče jsou ti, kdo by měl vést děti k ohleduplnosti k ostatním, nikdo jiný to nedokáže. A bohužel je hodně rodičů, co to nedělají záměrně, protože spoléhají na toleranci ostatních, neboť oni mají přece DĚTI a DĚTI se okřikovat (usměrňovat) nesmí...