Přidat odpověď

váhám, kam se ve tvém rozdělení zařadit...

jak už jsem psala předtím, bereme naše děti téměř všude s sebou, doma rozhodně nesedíme, ovšem s nějakými nenávistnými projevy jsem se moc nesetkala... nejhorší snad to bylo jeden rok na staromáku na mikulášské, kde po nás zle zahlíželi kvůli kočárku... ale jinak co se dětí týká, obvykle se k nám lidé chovají vstřícně, nebyl problém domluvit si uložení kočárku, když bylo třeba, v restauracích nám běžně donesou třeba i pastelky, ochotně donesou talíř navíc, nabídli samotné těstoviny (brambory) pro mrňouska, běžně mi lidé pomáhali s kočárem do MHD, s úsměvem pustili synka v lanovce k okýnku... Možná jsem jen klikařka, ale spíš to přisuzuju tomu, že své děti vedu právě k ohleduplnosti a pokud došlo někdy na nějakou scénu, snažila jsem se ji hned řešit tak, abychom nikoho neomezovali... a přesně to je to, co očekávám i od ostatních rodičů...
samosebou mluvím o běžných zdravých dětech - sama nikoho nikde neusměrňuju, nepoučuju, nedovolila bych si udílet nějakou radu... jen mi vadí, když slyším větu "no co, jsou to jen děti"