Libik, ono to jde naučit. Já s tím taky neustále bojuju – ne že ne!
Například jsem už léta zvyklá kolem 2. hodiny si uvařit silný černý kafe a k tomu MUSÍ být kousek čokolády. Někdy je ten kousek větší, klidně půl tabulky čokolády, když je v práci stres
Prostě to do sebe natlačím ani nevím jak.
Naproti sedí velmi krásná kolegyně štíhlá jako proutek (už jí bylo 40).
Ona: „Mám nějakou chuť na sladké… Uvařím si kafe.“
Ptám se: „Bez cukru? A to ti zaženu chuť na sladké?“
Prý ano. Tak jsem to pár dní s myšlenkou na ni a její krásnou postavu zkusila – a ono to jde.
Zkrátka nerezignovat, furt se mít ráda a furt bojovat, my si za to stojíme!