Přidat odpověď

Mojí mámě už nějaká amatérský pseudopsycholog (ona moji tloušťku má potřebu rozebíat s kdekým) řekl, že se jí tím prý mstím, že vím, že ona tloušťku nenávidí a dělám jí to schválně a když si prý uvědomím, že tím škodím hlavně sobě, tak s tím přestanu. A ona tomu věří.
Ale ono to bude jinak, spíš tou její nenávistí k tlusťochům a odpíráním jídla ve mě od dětství to jídlo jakožto univerzální náhražku všeho utvrdila.

A stejně je to zajímavé, moje babička vážila 120 kg a nikdo moc nevěděl z čeho. Oni hodně šetřili a když se děda s tátou mohli najíst v závodce, tak se nevařilo a doma byl jen chleba a máslo, maso se nekupovalo kolikrát ani na neděli. Jedli tedy spíš nezdravě, hodně moučná a sladká jídla, ale prostě toho jídla bylo málo. A babička byla tlustá jediná v rodině. Tak asi zvláštní sklon, ale máma tvrdí, že si určitě kupovala jídlo tajně, takové, které chlapům nedopřála.