Přidat odpověď

Teď se mi úplně vybavila situace, jak jsem vedla dceru do první třídy. Měla jsem na sobě černé kostýmkové šaty vel.40, ale ve skutečnosti byly větší, ostatní věci už jsem tehdy nosila 42. Byla tam i moje máma, která sice o tu slávu nestála, ale nějak se považovalo za vhodné, aby se zúčastnila. A tu jediné na všem zajímalo, že jsem v těch šatech "naditá jak jitrnice" (nebylo to tak tragické). Celou dobu mi tam šeptala do ucha, jak je to hrozné, ať už s tím něco doprdele dělám, že jsem tlustá jako prase. Vnučka ji nezajímala vůbec. Zkazila mi i tuhle příležitost. Ty šaty mám dodnes doma, mám k nim jistý vztah a jsem na tom tak, že nechápu, jak jsem takhle titěrnou věc někdy mohla obléknout.