Přidat odpověď

Když byly děti malý a málo jedly, tak prostě nebyly peníze a byly polévky. Pak přibyly peníze a byly buď polévky a nebo to druhý jídlo. A teď vařím oboje,protože mí kluci příšerně žerou /pardon za ten výraz/ a když chci, aby mi zbylo jídlo na druhý den, tak musí sníst i tu polévku, aby toho druhýho snědli míň. Já s manželem jím buď jedno nebo druhý - oboje ne. když nejsou kluci doma, vařím taky jen jedno jídlo.
Pro mou mamku jsem absolutně nemožná, protože dávám dětem blbý příklad. U mé sestry absence polévky a hl. chodu nevadí, protože ona přece neumí vařit, tak je zázrak, že uvaří aspoň něco. Tak teda už mi to nevadí, je to jen náhled, že stejná osoba se dívá na stejnou věc jinak - podle toho, jak se chce.