Přidat odpověď

Souhlasila bych s dětmi. Jsou ještě malí a nemají takovou potřebu soukromí. Nepřekvapilo by mě to. Společný dětský pokoj považuji za jeden z výchovných prostředků vedoucí k zdokonalení komunikačních schopností a schopnosti se přizpůsobit. Nejsem příznivec takového toho modelu, každý si zalezeme do svého pokoje, kde budeme mít svoji televizi, přehrávač a PC a vylézat budeme jen, když se chceme najíst. Přijde mi, že v rodinách, kde mají každý svůj pokoj, tak jsou víc individualisti, což mi nevyhovuje. Ale až půjdou holky do puberty a začnou se hádat o prostor, tak možná přehodnotím. Zatím jsou schopné se vždy domluvit, když jedna chce poslouchat rádio, druhá číst apod. Prostor na dva pokojíky máme, ale záměrně mají největší pokoj v bytě společný. Až bude nouze, tak dostanou každá jeden menší. Což opláču já, protože přijdu o pracovnu a možnost spát bez ohlušujícího chrápání manžela.