Přidat odpověď

Jdu si koledovat o virtuální přesdr*ku, protože já lidi okolo sebe pozoruju a občas i hodnotím, nemůžu si pomoci. Jezdím na "textilárnu" i na "nudu" a musím říct, že nahé obézní tělo na mě působí naprosto normálně a nemám potřebu se nad ním pozastavovat, zato přetékajících pneumatik v plavkách si prostě všimnu s tím, že přemýšlím, jak jinak by ty plavky měly vypadat, aby zakryly, co se dere ven. Nemyslím to nijak zle vůči onomu člověku, nepřemýšlím, jestli je nemocný nebo jestli se "vyžral", beru to čistě technicky - jak sladit tělesné proporce s oblečením tak, aby to tomu člověku slušelo. Viděla jsem před pár lety hodně obézní paní, která měla veselé dvoudílné puntíkaté plavky a ve vlasech čelenku stejného vzoru, k tomu výrazné náušnice. Moc jí to slušelo a já jí záviděla sladění i vyladění

Teď o víkendu jsem zjistila, že pohoršovat na koupališti mohou i lidé naprosto štíhlí. Kamarádi, manželský pár, byli oba oblečeni do modrobíle pruhovaných, jednodílných retro plavek s nohavičkou a kamarád měl navíc na sobě rybářský klobouček. Ve frontě na tobogan za mnou stála asi čtrnáctiletá slečna s tatínkem a hulákala směrem dolů pod tobogan na svou matku: "Vidíš ho? To snad není možný... On se v tom nestydí vylézt a ještě ten klobouček, no tvl, já padnu..." Matka jí přitakávala a protáčela oči - a já koukala na tu dokřupava opálenou peroxidovou blondýnu s počínajícími vráskami v silikonovém údolí, z níž na metry křičela zoufalá snaha zastavit čas, a říkala jsem si, jak je fajn mít kamarády, kteří si chodí v plavkách a s kloboučkem, protože se jim to jednoduše líbí a kterým by bylo naprosto u otvoru řitního, co si o nich kdo myslí.