Přidat odpověď

S manželem jsme 17 let, dlouho jsme byli bezdětní. Nyní máme 2 děti (4 a 1,5). Máme společnou firmu a nějaký majetek.
Před 7 lety jsem mu přišla na nevěru - no nevěru - omylem poslal sms-ku mě místo té jiné. Prošli jsme si krizí, já odešla, nakonec jsem to překonala a dala mu šanci. V podstatě jsem neměla žádné důkazy, jenom tu jednu sms, vymlouval se, že si spolu jenom psali.
Pak jsme prožili dalších 7 let, do toho přišly dvě děti no a .... stereotyp a s tím spojená snížená intimita (před Vánoci mi umřela maminka, takže jsem se po porodu druhého dítěte potácela mezi miminem, léčebnou a prací) . No a teď jsem mu našla v zimní bundě schovaný druhý telefon, různé jména, sms-ky. Četla jsem jen jednu - "tak kdy zase posexujem??"
V první chvíli jsem byla okamžitě rozhodnuta to ukončit, byla jsem u psychologa, právníka, radila se s kamarádkami. Čím víc to chladne, zvažuji, zda se obětovat a zůstat spolu pro děti, nebo si zachránit zdravý rozum a hrdost.
Otec je výborný, staral se o obě děti od miminka, nemůžu říct křivého slova. Manžel také jinak bezproblémový, jako společníci ve firmě fungujeme bezvadně.
Problém je, že nevím, nakolik zvládnu žít život bez lásky, protože tu už mu nemohu dát a ani nechci. Když někoho miluju, tak naplno. Majetek ani finance by po rozvodu nebyl problém, jsem zajištěna.
Dá se to vydržet kvůli dětem, když se dá předpokládat, že nějakou dobu bude sekat latinu, doufat, že já třeba vyměknu, ale co pak, když zjistí, že ani pro něj to není život, jaký si asi myslel, že bude, a bude hledat vztah jinde?