Martino,
jo, já jsem to taky zvládla technikou "za dvě odpoledne". Ale v mém okolí asi tehdy žádné jiné takové dítě nebylo a tak jsme byla považovaná za zázračný talent. A po přestěhování na sídliště v tamější škole taktéž
Dneska si připadám spíš jako lepší průměr.
Bez mučení se přiznám, že jsme nikdy nebyla sebevědomá ohledně vzhledu, působení na lidi, sportovních schopností atd. ale dlouho se mě drželo to, že jsem výjimečná mentálně. No, už mě to taky přešlo a bylo to poměrně blbé vystřízlivění.
Prostě nějak nemám své místo v životě.