znám pár, kde se manželé o takovou odluku pokusili, ale ten "nevěrník" si pronajal garsonku a žil v ní sám, s milenkou se navštěvovali, ale nežili spolu. navíc si bral (předškolní) dítě na polovinu týdne do té garsonky a v péči o dítě se poctivě s manželkou střídali a vše potřebné "vykrývali" (lékaře, třídní schůzky, apod). po roce se k sobě vrátili.
(milenku takový život bez slibu společné budoucnosti nezajímal, po půl roce si našla "perspektivnějšího" chlapa....)
to co popisuješ ty, to fakt za odluku nepovažuji, ale z tvé strany ani nechápu ten smířlivý postoj k manželovi a všechnu tu dřinu, kterou sis ochotně převzala na sebe. to proto, aby měl dost času, sil a peněz k radovánkám s milenkou?
radím - změnit psychologa a manžela vymazat ze života. i když si uvědomuji, že to nelze. tak s ním alespoň do budoucna nepočítat jako s partnerem....