Dari,
nemusí být všechno hned diagnóza
Já takových lidí znám dost. Někdo jí jako dřevorubec, ale většina spíš jí často (skoro pořád), ale málo. A ti mě třeba rozčilují tím, že nejsou schopni dojíst oběd v restauraci a vrací skoro celou porci, ale za necelé 2 hodiny už se shání po svačince. Když jsme jezdili hromadně na dovolené, tak to tak měla snad půlka skupiny, hlavně ženy. Neustále se řešilo jídlo, ale přitom pak skoro nic nesežraly. A druhá půlka nejedla pro jistotu vůbec. Já jsem byla v tomhle s chlapama, sežeru to, co mi dají, v době, kdy mi to dají a sežeru všechno, klidně 6 knedlíků a na půl dne mám pokoj. Svačinky za pochodu nemusím. Každý jsme jiný.