Přidat odpověď

Hele, já s mým současným mužem jsem cítila hned 1. měsíc, že s tímhle by to šlo. Byla jsem děsně překvapená sama, protože do té doby jsem vztahy spíš brzdila. To, že jsem neotěhotněla, bylo dáno jen mojí korekcí rozumu. Ale ty hormony mě tak zblbly, že jsem poprvé věděla, že bych se nehroutila, kdyby se to stalo. Myslím, že je to opravdu dané hormony té čerstvé zamilovanosti a určitou osudovostí (něco ve stylu, nechám tomu volný průběh, když se to stane, tak to tak asi má být)... Ta osudovost se často na začátku vztahu projevuje (kdybych nešla ..., tak bych ho nikdy nepotkala... a tak). A pokud mozek tyhle pocity nepřebije, tak je na průšvih zaděláno.