Přidat odpověď

No, znali jsme se z práce, nijak intenzivně, nebyli jsme spolu ani na obědě (tím právě ten vztah začal ). Ale bylo nám něco přes třicet, oba jsme už za sebou delší vztahy měli a prostě ani jeden už neměl představu dalšího několikaletého "chození" a za těch pár týdnů jsme už poznali, že k sobě pasujeme, podmínky pro založení rodiny máme ... A jestli to bude "na furt" to stejně nemůžeš vědět nidky, ani po těch 7 letech. V tvých "případech" asi sama víš, jestli šlo o to, že ve skutečnosti jsi toho chlapa nepovažovala za dost dobrého (v tom případě je otázka, proč s ním být 7 let) nebo jsi ve skutečnosti nechtěla dítě s nikým nebo to bylo ještě nějak jinak ... V každém případě vzhledem k přírodě jsi zřejmě v max. předposlední, možná poslední "sedmiletce"??? Jestli to nebude trochu podobná "fobie" jako z toho "cizího" jídla, co se o tom píše v minulé diskusi?Třeba strach věřit někomu mimo sebe? Protože že by sis vybírala špatné partnery a pak se s nimi bála rozejít, to se mi nezdá ...