Přidat odpověď

Zažila jsem samozvanou mistryni světa bez talentu cokoliv poradit (byla jsem na ní závislá v činnosti), která navíc měla neotřesitelnou pozici u šéfa. jelikož jsem v té práci neměla postupové ambice (nebylo kam), pojala jsem to jako "ó, ty geniální kolegyně" a snažila jsem se alespoň vytvořit atmosféru, kde by se dalo žít.
Tak jsme probíraly její koníčky (četla příběhy ze života celebrit), chválily jsme její účesy a boty, bavily jsme se o jídle ap.

Mohla bych školit nenásilnou manipulaci vlezdoprdelkováním
Výsledkem byla dýchatelná atmosféra a dokonce něco, co se podobalo přátelství(byla holka dost vynervená a osamocená). Pozičně jsem tedy nebyla nic jiného než ten roztomilý popleta, co si bez Maruš ani zadek neutře, ovšem to by tak fungovalo, i kdybych na ní nemluvila a bylo mi to víceméně fuk.
Jde o to, co od tebe v tý práci chtějí, jestli ne samostatnost a iniciativu, nechala bych "hvězdu" zářit.