Přidat odpověď

Kosatko,

já si právě taky říkám, že proč si na něco hrát? Jasně že člověk by měl být taktní a hlavně zpočátku, dokud trochu nepronikne do "systému" dvakrát přemýšlet, než něco řekne, a aspoň třikrát, než něco začne kritizovat, ale jak to tak čtu, tak mi připadá, že rady, co tu padly, směřují spíš k tomu, aby i ten nováček dosáhl toho "teplíčka a smrádku" a bezproblémově zapadl do kolektivu (a přizpůsobil se mu), než aby ten výstup, který má poskytovat, byl kvalitní.

Je to opravdu tak, že je důležitější nevyčnívat než dělat svou práci tak, jak by se dělat měla, zvlášť když je to služba veřejnosti? A když je ten kolektiv shnilý, tak preferovat, aby se mu člověk přizpůsobil a byl taky shnilý, než aby se snažil aspoň sám dělat věci pořádně (když už ty kolegy, co mají zaběhaný nějaký systém, který jim umožňuje se flákat a vyhovuje hlavně jim, asi moc nezmění)? Nebo co má tedy dělat, odejít? Nabývám dojmu, že nejhorší, co může dělat, je pokusit se něco měnit, protože na sebe logicky přivolá hněv těch, co by přišli o svůj klídek, přitom by ale snad bylo v zájmu nás všech, aby to bylo naopak,ne?

Jak tu někdo říkal, že "z horšího (soukromého, kde je větší frmol) na lepší (do státního, kde je větší klídek) se přechází snadno", tak já stejně jako Silvie nesdílím názor, že pracovat v takovém šlendriánu je něco "lepšího" - co je lepšího na tom, hlídat se, aby člověk náhodou nebyl až příliš dobrej a nešlápl na kuří oko lenochům, kteří tam zahnívají třeba už desítky let?