Přidat odpověď

Začínat ve 40 v azyláku s igelitkou je možná pro někoho životní prohra, pro někoho ale životní výhra, protože kdyby nezačal znova ve 40 v azyláku, mohl by být s konečnou platností ve 42 v rakvičce na krchově.... úmyslně přeháním, ale dokážu si představit tu situaci.

Já začínala ve 40 ne od nuly, ale od hlubokých dluhů, totálně překopaný život. A je to moje životní výhra, dokázala jsem se vzepřít DN, o to horšímu, že nelítaly facky, ale bylo to těžký psycho. A není to o tom, že bych si nabalila špatnýho chlapa od začátku. Ne, dokud jsem byla "na jeho úrovni", bylo to OK, pak mě v práci postavili před nutnost dostudovat VŠ, což jsem k jeho nelibosti zvládla, po mateřské jsem sehnala prima flek, kdežto on byl přes dva roky na pracáku a místo jsem mu našla až já u jednoho mého klienta. Takže jsem mu podle něj přerostla přes hlavu a začal mě cíleně srážet.