Přidat odpověď

Já myslím, že umět realisticky zkonstatovat, že moje dětství, případně způsob výchovy, se na mě podepsaly takto, takto a takto, a mít to svým rodičům za zlé, jsou dvě různé věci.
To, že to dělali nejlíp, jak uměli, nic nemění na tom, že jejich výchovný přešlapy prostě život jejich dítěte ovlivnily a ovlivňují až do hluboké dospělosti. Toho si člověk může být vědom i přesto, že se (už) na ně za to nezlobí a chápe, že to nedělali ze zlého úmyslu.