Přidat odpověď

Val,
tak u nás to bylo přesně naopak - aspoň dokud žil děda. I máma je velmi zážitkový typ, který na "zítra" moc nemyslí (pravidelně si od babičky před výplatou půjčovala peníze na jídlo, protože nemohla odolat spoustě nepotřebných kravin). Šetřit ji donutil až její současný přítel.
Babička byla šetrná hrozně, ale v případě "zážitků" to neplatilo. Ona třeba šetřila na oblečení, na různých službách typu "kadeřnice, pedikůra", ovšem jídlo muselo být čerstvé - jasně, že nekupovala to nejdražší, šunku jsme měli jednou do týdne, protože to je rozmařilost - jak něco stálo dva dny, tak se to vyhazovalo. I kdyby to bylo v lednici. V životě nic nemrazila, to by prostě nejedla. Ani by nevozila zavařené jídlo přes půl Evropy. Ovšem, když se jelo na výlet, tak se jídlo vozilo max. jako svačinka do auta, kdyby měl někdo hlad cestou, ale přímo na místě jsme si zašli na oběd, do cukrárny...