Přidat odpověď

Val,
já se věnuju celkem ráda ve chvíli, kdy je to aspoň trochu smysluplná zábava. Nedokázala jsem se překonat v době, kdy byl syn malej - pro mne jít na Bambiriádu nebo na podobnou primárně dětskou akci je čirý utrpení, nesnáším to, takže chodil s někým jiným, když už to muselo být. Od okamžiku, kdy je dítě partner v komunikaci mne to baví, hrozně ráda si se synem povídám, ale juchat s tříleťákem někde na dětským představení, to nedávám. Pravda ale je, že syn o to sám ani moc zájem nejevil, jen máme takovou šíleně agilní známou, co mu právě pořád vymýšlela aktivity a programy (a teď se diví, že o to puberťák nemá zájem a vyčítá mi, že ho pro ní "štveme" - sama nemá děti a nechápe, že pro dvanáctiletýho kluka je doprovod šedesátiletý a navíc praštěný "tety" trapas na entou). Takže o to ochuzenej nebyl, ale stejně pochybuju o tom, že by to mělo nějaký zásadní význam.