Přidat odpověď

Rozumím ti. Měla jsem to podobně. Ono si asi hodně lidí myslí, že vždyť jsi doma, tak o co jde. Že opravdu musíš u toho komplu sedět, to nikdo nevidí enbo spíš nechce vidět...Taky mám tři děti a pracuju z domova. To tvoje malé je ještě opravdu malé. U nás holt, když bylo potřeba, tak se děti posadily před pohádku a já jsem se mohla na hodinu ztratit do kanclu. Domácnost jsem po čase řešila paní na úklid, což u nás na Slovácku bylo nasprosto neslýchané.Domácnost moc neřeším, když mám čas uvařím, když to nejde, tak holt děti dostanou pizzu (t u nás naštěstí funguje a je opravdu dobrá). Jak už jsou větší, tak je to mnohem lepší a je fakt, že z toho částečného úvazku se mi po mateřské rozběhla dobrá práce. Taky mi přijde, že děti jsou samostatnější, neřeším každou kravinu. Jinak manželovi trvalo asi dva roky, než pochopil, že ten čas opravdu neproležím. Vlastně až marodila viděl můj denní režim, tak se chytil za nos a od té doby se hodně účastní chodu domácnosti. A musím říct, že ze začátku taky byly některé projekty zdarma nebo za hubičku. Teď to je tak, že děti jsou už větší, já mám čas je vozit do kroužků hnd po obědě (protože jsem si to tak naplánovala na zač. škol. roku), děti ví, že některé dny prostě doma večer nejsem a funguje tatínek a mám pocit, že to vyhovuje všem. Akorát teda nemám kamarádky, bo na ně prostě nemám čas, to mi ale nechybí. Vymluvím se v práci, po čase jsem našla kamarády ve svých spolupracovnících.