Přidat odpověď

Tohle mě tedy zajímá. Pobýval jsem dost dlouho v zemích, kde je naprosto legální nejen bigamie, ale i polygamie. Podle zákona a za dodržení v něm stanovených podmínek může mít zámožný muž až čtyři legální manželky. A ještě stále do těch zemí jezdím. Všichni to tam vnímají jako zcela běžnou záležitost a ty manželky se podle toho umějí i chovat. Není bez zajímavosti, že k uzavření sňatku s druhou manželkou je potřebný souhlas první manželky a k uzavření dalšího sňatku je nezbytností souhlas stávajících manželek. Ony se s tím dokážou mentálně srovnat. Podmínkou je, aby všechny čtyři manželky a jejich děti měly stejnou životní úroveň. Povinnost přinést do manželství panenství je samozřejmostí, jinak může být nevěsta vrácena, což představuje hanbu pro celou rodinu. Prostě něco jako reklamace zboží v obchodě. Někdy si říkám, že by českým feministkám prospělo jít do takové rodiny na "stáž" v rámci nějaké "výměny manželek". Alespoň by si vážily toho, co mají v ČR. Ale tady v této diskusi se setkávám s případem ve střední Evropě ne příliš obvyklým, kdy manželka, tedy ta zákonitá před Bohem a lidmi, je schopna strpět milenku. Musí jí tedy na manželovi hodně záležet. Buď hop natolik miluje, chce udržet vztah kvůli rodině, dětem, nebo je na něm závislá ekonomicky, případně kombinace všeho výše uvedeného. To je pádná směs motivů pro strpění milenky a čekání na rozhodnutí manžela zda milenku opustí? Takový paralelní vztah může však trvat velmi dlouho. A z obou vztahů mohou vzejít děti. Takové případy i v ČR jsou, ať je to jeden nejmenovaný MUDr. bývalý hejtman, který byl odsouzen do vězení za korupci, nebo jeden nejmenovaný umělec ze showbusinessu. Na jak dlouhou dobu čekání na rozhodnutí manžela se Zakladatelka této diskuse o vztahu manžela s milenkou cítí a jak si představuje další vývoj? To je bez nadsázky námět na román.